Nevěřte, že fena po porodu musí pozřít alespoň jednu placentu, aby měla dostatek mléka. Není to pravda....

Placenta je unikátní dočasný orgán tzv. vyšších (placentálních) savců. Pro šelmy včetně psovitých je typická placenta zonárního typu a jejím posláním je zprostředkovat spojení geneticky neidentických organismů, gravidní matky a zárodků resp. plodů v její děloze. Je také jediným orgánem v savčím těle, který vzniká z tkání pocházejících od dvou organismů – matky a plodu. Zajišťuje výměnu látkovou, přívod kyslíku, základních živin aj. látek do organismu plodu a odvod kysličníku uhličitého a zplodin metabolismu z něj. Prostupná je však též pro vitaminy, protilátky, některá léčiva a jiné sloučeniny.
Kromě toho zabezpečuje, že matčin organismus neodmítne pro něj geneticky cizí zárodky a plody, tak jako přes všechnu diagnostikovatelnou kompatibilitu může po transplantaci orgánu odmítnout organismus příjemce tkáň či tkáně dárce. Dosud není do detailů známý proces, kterým placenta tuto inkompatibilitu blokuje, ale tam, kde k blokaci z jakýchkoli důvodů nedojde, následují potraty, u fen například takové, které jsou známé jako spontánní, žádnými patologickými příznaky neprovázené resorpce plodů v průběhu gravidity.
Po dobu svojí existence funguje placenta též jako endokrinní orgán. Vytváří množství hormonů, kromě jiných též placentární laktogen, který podporuje produkci mléka. Mohlo by se tedy zdát, že tradiční (někdy i v kynologické literatuře uváděné) doporučení umožnit feně při porodu pozření „alespoň jedné placenty“ má své opodstatnění.
Připočte-li se k tomu, že děložní stahy podmiňuje hormon oxytocin, vznikající v zadním laloku hypofýzy (podvěsku mozkového) matky, jehož určité množství by mohlo v placentě být, jeví se uvedené doporučení jako naprosto oprávněné s ohledem na mléčnost feny. Má to ovšem jeden základní nedostatek – tyto hormonální látky nejsou při perorálním podání účinné, neboť jsou v trávicím traktu destruovány, a ke zvýšení produkce mléka tudíž vést nemohou.
Námitka, že feny volně žijících psovitých šelem, ale též samice jiných živočichů, dokonce i býložravců, placentu požírají, také neobstojí. Je sice pravdivá, ale konzumace placenty a plodových obalů má jiný biologický účel – zlikvidovat pokud možno vše, co svědčí o porodu mláďat a mohlo by přivést na stopu matky a novorozenců predátory, pro které je mládě vždy relativně snadnou kořistí, i když je matka podle svých možností (někdy i s přispěním society) intenzivně brání.
Jisté ovšem je, že placenta obsahuje relativně značné množství krve, takže pozře-li ji fena, ať už spontánně v rámci atavistického chování při vybavování plodu, anebo proto, že je jí předložena, dostane záhy průjem, podobně jako kdyby požila například syrovou hovězí slezinu nebo játra, orgány obsahující i po porážce a vykrvení jatečného zvířete poměrně hodně krve. Takový průjem může matku krátce po porodu ztrátou tekutin v době laktace značně oslabit. Bezpečnější a spolehlivější je připravit ji na laktaci v posledních dnech před porodem a podpořit její mléčnost ve dnech po porodu podáváním speciálního delaktozovaného mléka určeného výrobcem výslovně „pro štěňata od 1. dne života“.

Zdroj: Svět psů, Ivan Stuchlý, SP 05/2016


 

© 2017 Arcana Dei. Www pro chovatele. Foto: Jana Hnátková

Tvorba stranek pro chovatele