Nevěřte, že pes se nakazí tasemnicí od jiného psa. Jde o tvrzení nepravdivé. Tasemnice psí je po škrkavce psí...

druhým nejběžnějším cizopasníkem domácích psů. Na rozdíl od škrkavky má tělo článkované a je hermafroditem jako jiné tasemnice (každý článek obsahuje jak samčí, tak samičí pohlavní žlázy). Jde o cizopasníka, který ke svému vývoji kromě psa či jiného hlavního hostitele potřebuje nutně ještě mezihostitele. Tím je blecha psí nebo všenka psí.
Dospělá tasemnice žije v tenkém střevě hlavního hostitele. Střevní sliznice se přidržuje pomocí přísavek a háčků na přídi těla, hlavičce (skolexu). Měří 15–40 (20–70) cm. Zralé články těla (strobily), plné vajíček, lehce narůžovělé, dlouhé asi 10 mm, široké asi 2–3 mm mají typický tvar okurkových semen. Opouštějí tělo hostitele s trusem nebo i aktivně
a jsou dočasně schopné se samostatně pohybovat smršťováním a natahováním (jako píďalka). Záhy zasychají a lze je najít jako nažloutlá „uschlá zrnka vařené rýže“ na srsti v okolí řitního otvoru.
Uvolňují se z nich balíčky vajíček, tzv. kokony, které padají na podlahu v bytě nebo ve venkovním kotci, případně venku na zem. Aby jejich vývoj mohl pokračovat, musejí být vajíčka pozřena larvami blech. Ty nežijí cizopasně jako dospělci, krev nesají; zdržují se na zemi a živí se organickým detritem („prachem“). Přitom pohltí i vajíčka tasemnice psí.
V jejich trávicím ústrojí se z nich líhnou larvální stadia, která prodělávají s blechou celou proměnu z larvy přes kuklu v dospělce. Pronikají žaludeční stěnou do její tělní dutiny, kde se postupně mění v larvální stadium zvané boubel. To obsahuje hlavičku –zárodek nové tasemnice. Když se z kukly vylíhne dospělá blecha, vyhledá psa, aby mohla přijímat potravu, sát krev. To vyvolává u psa stejně jako pohyb cizopasníka v srsti svědění. Pes se škrábe a kouše, přičemž snadno blechu spolkne. S ní se dostává do trávicího ústrojí hlavního hostitele i boubel. Nejprve se z něj vychlípí hlavička a přichytí se na střevní sliznici. Během 6 až 8 týdnů vzniká odškrcováním článků z krčku tasemnice strobila.
Její nejstarší koncové články naplněné oplozenými vajíčky se postupně oddělují a dostávají do zevního prostředí.
Psa napadeného tasemnicí psí je třeba neprodleně odčervit, nejlépe přípravkem s obsahem praziquantelu, současně však je nutno zbavit ho také blech či všenek. Bez dezinsekce by odčervení nemělo význam. Aby se předešlo novému napadení psa, musí dojít též k důkladné očistě prostředí, a to speciálním přípravkem deklarovaným výslovně k tlumení blech, všenek a jejich vajíček. Vždy, když je pes zablešen, je nutné ho co nejdříve odhmyzit a následně odčervit na tasemnici, neboť značné množství blech psích je nakaženo boubeli tasemnice psí.
Z vývojového cyklu tohoto cizopasníka plyne jednoznačně, že se jím pes nikdy nemůže nakazit přímo, kontaktem s jiným psem. Nakazí se výlučně tak, že pozře infikovaného mezihostitele, blechu psí nebo všenku psí. Následkům náhodného napadení je možné předcházet pravidelným rutinním, každé 3 měsíce opakovaným preventivním odčervováním. Negativní výsledek parazitologického vyšetření jednorázově odebraného náhodného vzorku trusu nemusí být směrodatný, neboť tasemnice neprodukuje oplozená vajíčka, která se při vyšetření trusu flotací hledají, trvale. Za naprosto spolehlivý může být pokládán pouze negativní výsledek vyšetření dvou tří vzorků odebraných v odstupu tří čtyř dnů.

Zdroj: Svět psů, Ivan Stuchlý, SP 09/2016